Členové Babické speleologické skupiny ČSS ZO 6 - 28, dříve pracovního týmu ZO 6-08 Dagmar se věnují průzkumu Babické plošiny již 25 let. Za tu dobu se v této oblasti podařilo objevit a zdokumentovat několik zajímavých jeskyní.

V r. 1947 otevírala skupinka dobrovolníků závrt 12 v závrtové depresi Zadní pole. Zde se jim podařilo proniknout do hloubky 30 m, poté došlo k zavalení vstupní šachty. Roku 1973 byla jeskyně znovuotevřena a následně došlo k objevu dalších prostor ukončených propastí. Celková hloubka jeskyně tím vzrostla na -42 m, do předpokládaných, níže položených prostor se nám však proniknout nepodařilo.

Proto jsme se rozhodli pro otevírku závrtu č. VI Zadní pole, který leží jen 15 m od jeskyně 1303 Zadní pole 12. Vlastní závrt se nachází asi 3 m od zeleně značené turistické cesty z Babic n. Sv. v lese cca 3 km od obce. Lokalita byla vytipována na základě dlouhodobého pozorování.

Otvírkové práce byly zahájeny v červnu 1992. Šachticí hloubenou ve dně závrtu se nám podařilo proniknout do hloubky 6 m a objevit zde malou síňku. V této prostoře se již nacházely volné štěrbiny do dalšího pokračování indikovaného mimořádně silným průvanem. Bohužel však při akci 25. 4. 1993 došlo k poměrně velkým sesuvům ve spodní části šachty a další práce zde museli být zastaveny. Tehdy jsme si mysleli, že definitivně.

V červnu 1996 jsme provedli revizi prostor na dně šachty. Zjistili jsme, že sesuv zcela zavalil přístup do koncových částí. K našemu údivu jsme však v odlehlé části dómku nalezli jícen 1,5m hluboké propástky, ústící do síňky cca 2 m dlouhé, jejíž další pokračování bylo zahliněno. Opět zde však byl velmi silný průvan. Proto jsme se rozhodli pokračovat zde v pracech. Odtěžením sedimentů ve dně síňky o cca 2 m se nám podařilo objevit 5 m dlouhou úzkou chodbu, ústící do dómku 2x1 m, v jehož stropu byl 3 m vysoký komín. Ve dně této prostory byly dobře patrné jícny propastí, bohužel v horní části zavalené. Při odtěžování jícnů propastí však došlo k dalším sesuvům a práce se opět stala nebezpečnou.

Tentokrát jsme však již věděli, že jdeme po správné cestě. Proto jsme provedli zaměření komínu v koncové prostoře vůči povrchu, abychom sem mohly vyhloubit novou šachtu. Dle našeho měření se koncová prostora nachází 3,5 m od původní šachty, v hloubce 7,5 m.

Práce na hloubení nové šachty byly započaty 12. 10. 1996 a je nutno podotknout, že pokračovaly poměrně rychle. V průběhu hloubení jsme procházeli několika menšími volnými kavernami a ty nás nakonec zavedli mimo koncovou síňku původní šachty. Volných kaveren přibývalo a konečně 10. 11. 1996 se nám podařilo v hloubce 10 m proniknout do prostory „Čtyřicítka“. Tato prostora o velikosti 3x1,5x2 m již k naší velké radosti nebyla mezi bloky, ale ve skále. Na dně Čtyřicítky byl zavalený jícen dalšího pokračování.

O týden později se nám podařilo odtěžit bloky na dně této prostory a objevit tak Větrnou propast. Jedná se o puklinovou propast o šířce 1,5 m, délce od 3 do 5 m a její dno se nachází v hloubce 30 m. Stěny propasti jsou silně erodované a celá propast končí zúžením o hloubce cca 5 m, za nímž je opět patrné rozšíření. V zimních měsících zde dochází k mimořádně silné cirkulaci vzduchu.

Již při prvním průzkumu Větrné propasti jsme si ve stropní části povšimli velmi těsné horizontální chodbičky. Tato chodbička se stala hlavním cílem další průzkumné akce. Při této akci se podařilo J. Sedláčkovi překonat další 2 úžiny a objevit tak horizontální patro o délce 25 m, ukončené další úžinou. Již po této první akci dostali tyto partie název „Klaustrofobie“. Protože průzkum těchto částí prováděl J. Sedláček sám, rozhodl se zde skončit a pokračovat v průzkumu při další akci.

O týden později, tedy 23. 11. 1996, pokračuje J. Sedláček za pomoci dalších dvou kamarádů v průzkumu Klaustrofobie. Po částečném rozšíření vstupu ke koncové úžině tuto překonávají a ocitají se ve stropu 10 m hluboké Malé Novohradské propasti. Po sestupu na její dno objevují velmi členitý systém chodeb a puklin. Po provedení základního průzkumu akci ukončují a vystupují na povrch, kde seznamují zbytek skupiny se situací. Celkový rozsah prostor na dně Malé Novohradské propasti i jejich další perspektivita zcela jasně určují směr našeho hlavního zájmu. Zároveň však musíme konstatovat, že průstup Klaustrofobií je natolik náročný a pro část skupiny nerealizovatelný, že další průzkum bez předchozího rozšíření přístupu by byl příliš riskantní.

Prokopávání Klaustrofobie nás zcela zaměstnávalo nejen do konce r. 1996, ale i začátek r. 1997. Nemám v úmyslu Vám zde popisovat, jak jsme postupně rozšiřovali jednu úžinu za druhou. Předpokládám, že většina z Vás již měla možnost si to vyzkoušet a jistě si to dobře pamatuje.

Vím také velmi dobře, že obsahem tohoto sborníku je dění za rok 1996. To by však velká většina z Vás musela opět rok čekat, aby se dočkala dokončení tohoto příspěvku. Protože však do doby vzniku tohoto článku (píši jej hodně po půlnoci 28. února, tedy zjevně po uzávěrce) došlo k dalším významným objevům, považuji za vhodné, informovat Vás o nich zde.

Rozšiřování Klaustrofobie jsme ukončili 8. 2. 1997. Hned o týden později provádíme průzkum prostor na dně Malé Novohradské propasti. V jedné z puklinových chodeb rozbíjíme balvan a objevujeme ústí další propasti. Podle odrazů kamene odhadujeme její hloubku na 40 - 50 metrů. Bohužel však nemáme dostatek lan (s tak rychlým postupem jsme nepočítali), a proto musíme sestup o týden odložit.

O týden později, 22. 2. 1997 transportujeme materiál k jícnu nově objevené propasti a zahajujeme sestup. Po zavrtání dvou nýtů slaňujeme cca 3 metry nepříjemně úzkou puklinou. Najednou se stěny rozevírají a my přistáváme po 8 m na malé přírodní římse.

V hloubce pod námi vidíme zvonovitě pokračující propast. Zavrtáváme další nýt a po chvíli se ocitáme na dně 14 m hluboké šachty. Další pokračování máme asi 3 metry před sebou. Už se nejedná o kolmý stupeň. ale silně ukloněný svah. Slaňujeme na jeho dno. Zde nacházíme poměrně pěkný krápníkový kout i se sintrovým jezírkem. Konec propastí, dál už musíme po svých. Slézáme ještě 2 m hluboký stupeň a stojíme v nevelké chodbě. Po 14 m však tato chodba ústí do prostory 4 m v průměru. Dno celé prostory je zavaleno spoustou balvanů, jen při jedné stěně je propad, jímž lze sestoupit k nevelké chodbičce. Ta však po 2 m přechází v sifon. Jsme 80 m hluboko pod Babickou plošinou. Propast pojmenováváme Velká Novohradská propast. Končíme akci a lezeme na povrch.

Průzkum lokality ještě zdaleka nebyl ukončen. V současné době plánujeme kompletní dokumentaci celé jeskyně. Velmi nadějné může být pokračování Větrné propasti a prostor na dně Malé Novohradské propasti. V neposlední řadě se zaměříme i na koncový sifon.

Závěrem je nutno poděkovat p. Jahodovi z Babic, majiteli fy. ESMONTA, který sponzoroval průzkum této lokality.