Historie předchozích průzkumů

V roce 1997 jsme na Speleofóru prezentovali objev nové jeskyně na Babické plošině ve střední části Moravského krasu - jeskyně Větrná propast (viz Z. Stloukal, Větrná propast, sborník Speleofórum ‘97). Tehdy se naší ZO podařilo proniknout do hloubky 90 m, kde další postup zastavila vodní hladina sifonu (Sifon I). Délka naměřeného polygonu dosáhla 180 m. Od té doby se jeskyně stala hlavním pracovištěm naší skupiny.

Ještě téhož roku jsme se intenzivně zaměřili právě na tento sifon a uskutečnili dva pokusy o jeho překonání. První provedl potápěč ZO ČSS 1-05 Geospeleos Martin Hóta, kterému se však kvůli zúžení ve vzdálenosti asi 8m nepodařilo dosáhnout volných prostor. Těch jsme nedosáhli ani při následném čerpacím pokusu. Po odčerpání vody jsme totiž narazili na vrstvu tekutých sedimentů, uzavírající další pokračování. Během čerpání se nám ovšem podařilo nalézt další cestu ze dna jeskyně a to přímo naproti sifonu. Odtok, jak byla tato část pojmenována, ochotně hltal vodu čerpanou ze sifonu. Ani zde jsme se však dlouho neradovali. Po rozšíření úzkých míst a postupu 5 m do hloubky nás v roce 1998 zastavila opět vodní hladina (Sifon II).

V roce 1999 jsme ze zoufalství začali vyklízet námi dříve zaskládanou úžinu s mírným průvanem ležící asi 2 m nad Odtokem a po několika akcích jsme pronikli k ústí propasti hluboké 8 m. Na jejím dně nás čekala chodba, do které se z jedné strany napojoval Sifon II a která dále pokračovala krátkým meandrujícím horizontálním úsekem, přecházejícím v propástku s vodní hladinou (Sifon III, -100 m). V průběhu let 1999-2001 jsme se tento sifon snažili několikrát neúspěšně překonat. Vzhledem k tomu, že neexistovala jiná možnost, musela být voda čerpána až na povrch. I přes značné technické problémy spojené s čerpáním vody z hloubky 100 m se v roce 2000 podařilo Sifon III vyčerpat. Zjistili jsme však, že pokračování tohoto sifonu je tvořeno pouze úzkým kanálem a že případné další pokusy o jeho průstup se neobejdou bez technického řešení.

Při dalším čerpacím pokusu v roce 2002, jsme chtěli využít kapacitu Sifonu I pro pojmutí vody ze Sifonu III. Spoléhali jsme na to, že voda čerpaná ze Sifonu I odteče do předpokládaného pokračování za Sifonem III (i při velkém skapu je výška hladiny v sifonu stabilní - pravděpodobný přepad v dosud neznámých prostorách) a vzniklou volnou prostoru Sifonu I tak budeme moci použít jako rezervoár vody vyčerpané ze Sifonu III. Když jsme Sifon I vyčerpali, překvapivě se před námi objevila škvíra mezi stropem a hladinou bahna s intenzivním průvanem. Škvíra však byla natolik malá (u stropu bylo asi 20 cm volného prostoru) a hloubka tekutého bahna tak velká, že jsme od dalšího průzkumu z bezpečnostních důvodů upustili. Ani Sifon I vodu ze Sifonu III nepojmul a akce tedy skončila opět neúspěchem. Nové poznatky o Sifonu I získané během tohoto experimentu nás však povzbudily.

Rok 2003

K Sifonu I jsme se vrátili v roce 2003 a to hned dvakrát. K prvnímu pokusu o jeho překonání jsme dne 12.7. poněkud netradičně využili PET lahví. Přesněji pontonu vyrobeného z PET lahví naplněných PU pěnou a připevněných na úzký dřevěný žebřík. Doufali jsme, že toto „plavidlo“ bude mít dostatečný vztlak aby nás udrželo na hladině tekutého bahna. Vodu jsme do Sifonu III přečerpali pomocí kalového čerpadla asi za hodinu a pak přišla řada na ponton. Ten se osvědčil a v pohodě udržel ležícího jeskyňáře, který se tak mohl dostat dále než kdy předtím (bylo možné si lehnout a alespoň trochu nahlédnout do nových prostor). Nicméně úžina se ukázala delší než jsme čekali a my museli konstatovat, že bez systematického rozšiřování to nepůjde.

Druhý pokus jsme uskutečnili nedlouho na to během týdenní akce ve dnech 26.-30.7. Vzhledem k malému skapu zůstal sifon od předchozí čerpací akce prázdný, což nás mile potěšilo, a my jsme se tak mohli hned pustit do rozšiřování jeho nejnižších partií s využitím nastřelovacích patronek. Tyto práce pokračovaly až do nočních hodin dne 27.7., kdy se nám ve 22 hodin podařilo proniknout do nových prostor. Poměrně velkou chodbou, kterou jsme nazvali „Nedělní“, jsme pronikli až ke hraně propasti neznámé hloubky, která však byla silně zamlžena díky předchozím odstřelům a my nebyli na její průzkum vybaveni. Akci ukončujeme abychom se hned druhý den vrátili v „plné zbroji“. S lezeckým vybavením se v odpoledních hodinách druhého dne vracíme do nových prostor, osazujeme nýt a 12 metrovým stupňem slaňujeme do dómovité prostory, která záhy dostává název „Bílá tma“. Nové prostory ihned mapujeme, důsledně zkoumáme různé nově nalezené odbočky a menší, volně lezitelné komíny, pokračujeme v rozšiřování přístupu do nových prostor. Objevnou euforii zastavuje zúžení v hloubce -114 m.

Další akce do nových prostor jsme uskutečnili ve dnech 11.-12.10. a 11.12. při kterých jsme vylezli mohutný komín sahající až do výšky 55 m, kde nás zastavil zával. Po detailním průzkumu závalu však existuje jistá naděje na jeho další pokračování a případné napojení na některý z okolních závrtů.

Popis nových prostor

Sifon I je vytvořen ve tvrdé kalcitové vložce a díky tomu jsou jeho prostory velmi malých rozměrů. Jeho délka činí 16 m a hloubka je 4 m. Po jeho překonání vstupujeme do vysoké chodby s četnými komíny o délce 25 m a průměrné šířce 2 m. Touto chodbou, nazvanou „Nedělní“, se dostaneme až na křížení puklin nad kterým se nachází mohutný komín (+55 m). Odbočujeme doprava a zastavujeme se na hraně propasti „Bílá tma“, která pozvolna upadá do hloubky 12 m. Jedná se o největší prostoru nových částí o rozměrech 4 x10 a výšce 25 m. Její dno je rozděleno bahenním kuželem na dvě části. Odtud vede ukloněná chodba, která se po 10 m zužuje do úzkého průlezu 1x0,5 m, za nímž ovšem mění svůj profil na vertikální tlakový kanál o průměru přes 2 m. Ten se po 3 výškových metrech opět uzavírá. Průkopem v sedimentech se můžeme proplazit do koncové síňky, jejíž pokračování je tvořeno úzkým zavaleným oknem.

Celková délka nových prostor činí 130 m. Délka jeskyně Větrná propast tím vzrostla na 350 m a hloubka na 114 m.

Závěr

Jako nejperspektivnější místa nových prostor lze označit nejnižší partie a komíny. Tímto objevem jsme také vyřešili problém kam s vodou ze Sifonu III bez nutnosti čerpání až na povrch. Takže i ve druhé větvi jeskyně vznikla šance na úspěch. Závěrem lze tedy konstatovat, že objev je velmi významný pro další činnost na této lokalitě.