Větrná propast

Popis

Vchod do jeskyně se nachází po pravé straně zeleně značené cesty z Babic do Křtin v závrtové skupině Zadní pole. Je tvořen uměle vyhloubenou vyskružovanou šachticí opatřenou uzamykatelnou uzávěrou.

Propasťovitá jeskyně - nejdelší a také nejhlubší na Babické plošině. Její prostory byly vytvořeny atmosferickými vodami, které Větrná propast odvádí do podzemí. Významnou úlohu zde sehrála tektonická situace. Krápníková výzdoba se vyskytuje až ve spodní části jeskyně a to především ve formě mrkvovitých stalaktitů, závěsů a sintrových náteků.

Vstupní partie jsou tvořeny vertikálními průlezy mezi bloky. V hloubce 10 m se nachází první síň vytvořená ve skále - Čtyřicítka. Pokračování je tvořeno strmě klesající komínovitou chodbou, na kterou navazuje Větrná propast. Jedná se o propast o průměrné šířce 1 m a hloubce 9 m, jejíž dno má charakter neprůlezné úžiny. Stěny propasti jsou značně erodované vodou a v zimních měsících zde dochází k výrazné cirkulaci vzduchu. Ve stropní části se nachází horizontální pokračování jeskyně tzv. Klaustrofobie. Prostory Klaustrofobie sestávají z chodeb velmi malého profilu, rozkládajících se ve dvou výškových úrovních, jejichž celková délka činí 25 m. Horní patro tvoří dvě plazivky, mezi nimiž se nalézá síňka. Následuje asi 2 m propástka z jejíhož dna vedou dvě chodby. Jedna do prostory Kalcitka a dále spojkou do jeskyně Závrt č. 12 Zadní pole. Druhá k jícnu Malé Novohradské propasti hluboké 9,5 m.

Dno Malé Novohradské propasti je tvořeno labyrintem chodeb z nichž dvě ústí do stropu další propasti. Ta má zpočátku charakter úzké pukliny po 8 m se rozšiřující do dómovité prostory se skalní římsou - Balkonem. Dále pokračuje zvonovitou částí hlubokou 14 m, prudce ukloněným svahem s mohutným sintrovým nátekem, jezírkem a závěsy hlubokým 12 m a dvěma krátkými stupni až do hloubky 88 m. Tyto části byly pro svou přímou návaznost souhrně nazvány Velká Novohradská propast.

Dno Velké Novohradské propasti je tvořeno balvanitým závalem. Při levé stěně je ústí malé chodbičky přecházející v Sifon I. Při pravé stěně se nacházel dnes již neexistující vstup do tzv. Odtoku. Ten asi po čtyřech výškových metrech končil dalším sifonem - Sifonem II. Úzkou chodbičkou ležící asi 2,5 m nad Odtokem se podařilo Sifon II obejít. Po průlezu plazivkou a sestupu cca 10 m hlubokou propastí následuje krátký horizontální meandrující úsek, končící další propástkou a vodní hladinu Sifonu III.

Jeskyně za Sifonem I pokračuje horizontální chodbou (Nedělní chodba), která asi po 40 m vyúsťuje nad 12 m hluboký prudce ukloněný úsek - propast Bílá tma. Ze dna této propasti lze pokračovat pouze jedinou cestou a to ponorem v nejnižším místě. Nejnižší místo jeskyně se nachází v hloubce 125 m.

Za Sifonem III …

Historie objevů

2003

2007

V roce 2007 jsme nejvíce času věnovali j. Větrná propast. Byly dokončeny elektrické rozvody a upevnění polyamidového potrubí. Sifon I byl rozšířen a v jeho nejnižším místě byla vytvořena jímka s napevno osazeným čerpadlem. Rozšířen byl také vstup do nejnižších partií jeskyně pod Bílou tmou. Ve větvi směrem k Sifonu III došlo v propástce za vstupní úžinou k odstranění kamenné poklice a následně byl zahájen systematický útok na Sifon III. Ten se nám podařilo po několika čerpacích a rozšiřovacích akcích překonat dne 8.9. a objevit za ním pokračování o prozatimní délce asi 25 m.

2008

Ve Větrné propasti jsme se soustředili převážně na část jeskyně za Sifonem III a ke konci roku také na propojení jeskyně s nedalekým Závrtem č. 12 Zadní pole.

V Sifonu III bylo prováděno rozplavování sedimentů a rozšiřování jeho kolene na průlezný rozměr a bylo zde také instalováno stabilní čerpadlo. Díky propracované pevné elektroinstalaci a čerpacímu systému je možné čerpat Sifon I do Sifonu III a také objem Sifonu III do nových prostor za ním. K usnadnění sestupu do Sifonu III byl instalován skládaný žebřík vyrobený Honzou Morávkem a v koleni sifonu byl na plocho položen další žebřík pro pohodlnější průlez do nových části jeskyně.

Sifon III

Během letních měsíců byl dvojicí Martin Suchomel a Ladislav Blažek v průběhu dvou lezeckých akcí dosažen vršek tzv. Křížového komína a objeven fragment horizontálního patra chodby končící zátkou ze zasedimentovaných bloků. Zatímco na další akci byl lezeckou dvojicí vyloučen další postup v komínu směrem vzhůru, na konci chodby byla Jaroslavem Šandou vyhloubena metr hluboká sonda v sedimentech. Na jejím dně se již rýsovala volná prostora ve škvírách kolem obkopaného skalního bloku utrženého ze stropu chodby.

Křížový komín

Při další akci byl touto trojicí blok skály odstraněn a byla objevena Švestková propast. Pojmenování prostory vzešlo z přítomnosti četných jader peckovic. Ta s největší pravděpodobností pocházejí ze závrtu Kovářák, který byl v minulosti zavážen odpadem z místní pálenice. Dále byl vylezen Švestkový komín nad Švestkovou propastí, uzavírající se bohužel opět do neprůlezná. Byla také prokopána nenápadná chodbička ze dna Švestkové propasti, která po několika metrech přešla ve vertikální stupeň s odtokovým kanálkem a o něco výše položeným náznakem dalšího pokračování. Ani zde jsme však nepostoupili o více než pár metrů.

Švestkový komín

Další perspektiva ve Větrné propasti se rýsuje v odtokové části pod Křížovým komínem, do níž sestoupil L. Blažek. Ve velmi těsné úžině pokračující ze dna Křížového komína narazil v hloubce cca. 8 m na vodní hladinku, zřejmě další sifon.

O objevech byl zpracován článek pro chystaný sborník Speleofórum 2009.

2009

Ve Větrné propasti jsme se soustředili převážně na části jeskyně za Sifonem I, Sifonem III a na propojení jeskyně s nedalekým Závrtem č. 12 Zadní pole.

Za Sifonem I v místě zvaném „Sračkomet“ proběhlo několik přetěžovacích a kopacích akcí a dvě akce čerpací. Přeložením veškerých zakládek vznikly prostory pro další těžbu tekutých sedimentů a kamení z kolene Sračkometu. Celkově byla zlepšena přístupová cesta na pracoviště. Byly také podniknuty dva marné pokusy o proplavání tekutými sedimenty nad volnou hladinou a dále následovaly dva pokusy o zčerpání. Ani po snížení hladiny o 10 cm se nepodařilo znovu prolézt do míst, kam se dostali Blažek a Vodák před více jak čtyřmi lety. K zaplňování kolene Sračkometu sedimenty dochází po každém jarním tání a vydatných srážkách. K definitivnímu překonání bude pravděpodobně zapotřebí napnout úsilí na rozebrání klenby v nejužším místě kolene a po jeho překonání úprava přepadové hrany tak aby se v těchto místech netvořila nádrž. Toto místo zůstává pro jeho odvodňovací funkci celé větve jeskyně za Sifonem I nadále nejzajímavějším pracovištěm a to i vzhledem k jeho hloubce -117m pod povrchem.

Nově objevené prostory za sifonem III z přelomu roku 2008/2009 byly zmapovány Ladislavem Blažkem a Martinem Suchomelem a byla vytvořena mapová dokumentace i třírozměrný model doposud známých prostor Větrné propasti. Tyto informace byly prezentovány na Speleofóru 2009 formou přednášky a fotografického posteru.

Část jeskyně za sifonem III nabízí v současné době jediné nadějné pokračování, kterým je odtok tvořený jednou z na sebe kolmých puklin, na kterých vznikl Křížový komín. Tato puklina pokračuje severovýchodně ve směru horizontu za sifonem III a bez problémů zvládá odvádět objem sifonu (v řádech jendotek kubických metrů) při jeho čerpání před každou pracovní akcí. V puklině probíhaly rozšiřovací akce rukou Zdeňka Dvořáka (ZO 6-14 Suchý žleb) a i přes oxid uhličitý v prostorách zcela bez průvanu se povedlo rozšířit prostory dříve přístupné pouze úžinářům.

Obr. č. 5 : pohled do odtokové části pod Křížovým komínem. (na obr. Zdeněk Dvořák)

Obr č. 6 : Práce v odtoku je „zpříjemňována“ blátem a oxidem uhličitým. (na obr. Zdeněk Dvořák).

Akce v nejzazších částech Větrné propasti se v uplynulém roce konaly mnohdy v dvojčlen-ném složení. Na vině je časová a fyzická náročnost bádání v kontrastu s mizernou vidinou úspěchu. Práce ve Sračkometu za sifonem I končily úplným promočením a práce za sifonem III se odehrávají v prostředí se špatnou kvalitou ovzduší a s únavným čekáním na vyčerpání sifonu (ca. 1,5h), což se odráží v nízké popularitě akcí.