Kdo jsme a čím se zabýváme

Jsme základní organizace (ZO) číslo 6-28 České speleologické společnosti (ČSS). Hlavním těžištěm naší činnosti je objevovat, zkoumat, dokumentovat, studovat a chránit jeskyně v oblasti Babické plošiny v Moravském krasu. Naše současné poznatky jsou podrobně popsány v sekcích Historie, Studijní území a Jeskyně. Odkazy na další zdroje naleznete v části Literatura.

Kontakty

Česká speleologická společnost, základní organizace 6 - 28, Babická speleologická skupina
Pobočný spolek, IČ: 70968845
Sídlo: Osvobození 130/11, 679 04 Adamov
E-mail: info@speleobabice.cz

Výbor ZO

• Ing. Jaroslav Šanda - předseda
• Bc. Petra Holubcová - hospodář
• Ladislav Blažek
• Martin Suchomel

Základna ZO

Babice nad Svitavou - 49.2881875N,16.6925025E

Naši předchůdci

Zmínky o dřívějších průzkumech a výzkumech na Babické plošině nacházíme v literatuře od M. Kříže a F. Koudelky z roku 1902, důkladnější studie pak v díle R. Burkhardta a O. Zedníčka z let 1951-1955 a R. Burkhardta, O. Homoly a A. Ševčíka z roku 1960.

V 50. letech se praktické speleologii na plošině věnovali členové Speleologického klubu Brno. V roce 1947 se nejprve neúspěšně pokoušeli o otevírku závrtu č. 10 Zadní pole, aby posléze dosáhli úspěchu v nedalekém závrtu č. 12 Zadní pole (Dvanáctka), objevem propasťovitých prostor do hloubky 30 m. Rozsáhlé práce dále prováděli v jeskyni Kapustova a v roce 1948 otevřeném (na základě virgulových měření) Olejníčkově komíně. Tyto výsledky jsou podrobněji uvedeny ve výročních zprávách Speleologického klubu za roky 1947, 1949, 1950. Činnost klubu na Babické plošině však postupně utichla.

Další průzkumy na Babické plošině uskutečnili členové speleologického kroužku I.BZKG Brno, kteří v roce 1964 odkryli vchod nové jeskyně Ve Člopech a několik roků zde prováděli pokusy o proniknutí dále.

Naše skupina

Od roku 1972 až do současnosti se speleologickému průzkumu Babické plošiny systematicky věnuje Babická speleologická skupina. Ta se v průběhu let několikrát transformovala až do současné podoby samostatné základní organizace (pobočného spolku) největší speleolologické organizace v ČR - České speleologické společnosti.

Pracovní skupina Speleologického klubu Brno (1972-1980)

Babická skupina Speleologického klubu Brno (BSSK) byla založena v březnu roku 1972 za účelem průzkumu krasových jevů Babické plošiny. Za pracoviště byla vybrána závrtová skupina Zadní pole a žlíbek Malých a Velkých skalek u Babic. Činnost skupiny byla zahájena v červnu s cílem pokračovat ve šlépějích členů Speleologického klubu Brno z roku 1947. Skupinová základna byla zřízena v areálu školy v Babicích nad Svitavou v místnosti uvolněné MNV.

Během tohoto období se daří prodloužit jeskyni Dvanáctka (Závrt. č. 12 Zadní pole), objevit jeskyni Babickou a zahájit opětovnou otevírku tzv. Olejníčkova komínu.

V květnu roku 1977 se šel poprvé dálkový pochod Moravským krasem - Memoriál RNDr. Rudolfa Burkhardta. Měsíc květen byl vybrán jako připomínka náhlé smrti Rudolfa Burkhardta 17. května 1975. Duchovním otcem akce byl Hugo Havel, v té době byl aktivním speleologem na Býčí skále a také jednatelem této speleologické skupiny. Spolupořadatelem akce byla naše skupina společně s Babickým Sokolem.

V roce 1979 jsme zrenovovali zakoupenou maringotku coby novou skupinovou základnu.

Babická pracovní skupina, ZO ČSS 6-08 Dagmar (1980-1992)

Po vzniku České speleologické společnosti se Babická skupina v roce 1980 spojuje se skupinou Dagmar (ZO 6-08) a stává se její pracovní skupinou.

Samostatná ZO ČSS (od 1992)

Začátkem roku 1992 objevujeme nové rozsáhlé prostory v jeskyni Sedma a následně dne 6. 10. 1992 zakládáme samostatnou základní organizaci České speleologické společnosti číslo 6-28.

V následujících letech činíme zásadní objevy v jeskyni Větrná propast (1996-97, 2003, 2007), objevujeme novou jeskyni Devítka (1997-98), otevíráme nadějnou lokalitu Krvák (2003) a propojujeme jeskyně Větrná propast a Dvanáctka do jednoho systému „Zadní pole“ (2009).

Po 26 letech skupinového života v naší staré dobré maringotce dne 3. 12. 2005 „kolaudujeme“ novou základnu.

Česká republika, Moravský kras, Babická plošina

Babická plošina se rozkládá mezi Křtinským údolím a údolím potoka Časnýře ve střední části Moravského krasu na ploše asi 8 km2. Na východě plynule přechází do území, vázaného svým odvodňováním na Březinský potok. Za speleologicky nejzajímavější části plošiny lze označit závrtovou skupinu Zadní pole, oblast tzv. Velkých skal v PR Čihadlo a oblast Člopů.

Nejdelším podzemním systémem Babické plošiny je propasťovitý systém Zadní pole tvořený jeskyněmi Větrná propast a Dvanáctka. Délka systému činí 900 m, hloubka 125 m. Mezi další speleologicky významné lokality patří jeskyně Sedma a Babická.

Tabulka: Přehled jeskyní oblasti

#	Název	Číslo	JESO	Délka (m)	Denivelace (m)
1.	(jeskynní systém) Zadní pole	bez čísla		888	128
2.	Babická jeskyně	1313	K2301217-J-13130	182	20
3.	Kapustova (Kapustovka)	1307	K2301217-J-13070	1	1
4.	Krvák	1320		0	0
5.	Olejníčkův komín	1316	K2301217-J-13160	18	18
6.	Sedma	1317	K2301217-J-13180	300	85
7.	Ve Člopech	1302	K2301217-J-13020	30	19
8.	Větrná propast (Závrt č. VI Zadní pole, Šestka)	1318	K2301217-J-13180	610	125
9.	Závrt č. 12 Zadní pole (Dvanáctka)	1303	K2301217-J-13030	289	42
10.	Závrt č. 9 Zadní pole (Devítka)	1319	K2301217-J-13190	40	25

Česká republika, Moravský kras, Křtinské a Josefovské údolí

Krasové žleby táhnoucí se od Křtin do Adamova ve střední části Moravského krasu. Žleby jsou protékané Křtinským potokem. Za normálních vodních stavů se tento potok propadá do podzemí několika ponory u jeskyně Výpustek, znovu se objevuje až v Otevřené skále a definitivně vyvěrá v levé stráni údolí naproti nedaleké jeskyni Kostelík. V údolích se nacházejí četné jeskyně a krasové jevy.

Tabulka: Přehled jeskyní oblasti

#	Název	Číslo	JESO	Délka (m)	Denivelace (m)
1.	Nad Švýcárnou	1232	K2301216-J-12320	120	25
2.	Otevřená skála	1169	K2301216-J-11690	0	0
3.	Ve Vaječníku (1162)	1162		0	0
4.	Ve Vaječníku (1163)	1163		0	0
5.	Vývěr Křtinského potoka	bez čísla	K2301216-H-00014	0	0

Slovensko, Nízké Tatry, Ďumbierský vysokohorský kras

Tabulka: Nejdelší jeskyně dle oblasti

#	Název	Číslo	JESO	Délka (m)	Denivelace (m)
Česká republika, Moravský kras, Babická plošina
1.	(jeskynní systém) Zadní pole	bez čísla		888	128
2.	Větrná propast (Závrt č. VI Zadní pole, Šestka)	1318	K2301217-J-13180	610	125
3.	Sedma	1317	K2301217-J-13180	300	85
4.	Závrt č. 12 Zadní pole (Dvanáctka)	1303	K2301217-J-13030	289	42
5.	Babická jeskyně	1313	K2301217-J-13130	182	20
6.	Závrt č. 9 Zadní pole (Devítka)	1319	K2301217-J-13190	40	25
7.	Ve Člopech	1302	K2301217-J-13020	30	19
8.	Olejníčkův komín	1316	K2301217-J-13160	18	18
9.	Kapustova (Kapustovka)	1307	K2301217-J-13070	1	1
10.	Krvák	1320		0	0
Česká republika, Moravský kras, Křtinské a Josefovské údolí
1.	Nad Švýcárnou	1232	K2301216-J-12320	120	25
2.	Vývěr Křtinského potoka	bez čísla	K2301216-H-00014	0	0
3.	Ve Vaječníku (1163)	1163		0	0
4.	Ve Vaječníku (1162)	1162		0	0
5.	Otevřená skála	1169	K2301216-J-11690	0	0

Tabulka: Nejhlubší jeskyně dle oblasti

#	Název	Číslo	JESO	Délka (m)	Denivelace (m)
Česká republika, Moravský kras, Babická plošina
1.	(jeskynní systém) Zadní pole	bez čísla		888	128
2.	Větrná propast (Závrt č. VI Zadní pole, Šestka)	1318	K2301217-J-13180	610	125
3.	Sedma	1317	K2301217-J-13180	300	85
4.	Závrt č. 12 Zadní pole (Dvanáctka)	1303	K2301217-J-13030	289	42
5.	Závrt č. 9 Zadní pole (Devítka)	1319	K2301217-J-13190	40	25
6.	Babická jeskyně	1313	K2301217-J-13130	182	20
7.	Ve Člopech	1302	K2301217-J-13020	30	19
8.	Olejníčkův komín	1316	K2301217-J-13160	18	18
9.	Kapustova (Kapustovka)	1307	K2301217-J-13070	1	1
10.	Krvák	1320		0	0
Česká republika, Moravský kras, Křtinské a Josefovské údolí
1.	Nad Švýcárnou	1232	K2301216-J-12320	120	25
2.	Vývěr Křtinského potoka	bez čísla	K2301216-H-00014	0	0
3.	Ve Vaječníku (1163)	1163		0	0
4.	Ve Vaječníku (1162)	1162		0	0
5.	Otevřená skála	1169	K2301216-J-11690	0	0

IV. Jeskyně / Česká republika, Moravský kras, Babická plošina

(jeskynní systém) Zadní pole

Popis

Babická jeskyně

Popis

Vchod leží vysoko ve stráni nad silnicí Babice-Kanice pouze několik metrů pod úrovní povrchu Babické plošiny. Další vchody (dnes již zasypané) leží poněkud níže. Mezi nimi se rozkládá členitý systém většinou úzkých chodeb spojujících poměrně velké prostory. Charakteristickým prvkem jeskynních chodeb jsou řícené stropy a výskyt nickamínku na stěnách. Jeskyně je také bohatě vyzdobena a to i přesto, že největší krápníky byly v minulosti zničeny pádem stropních desek. Jedná se pravděpodobně o ponorovou jeskyni, dnes již nefunkční, která odváděla do podzemí vody z plošiny.

Historie objevů

1974-1975

Tato lokalita byla postupně objevována Babickou skupinou v letech 1974-75. Další pokusy o proniknutí do nových prostor byly neúspěšné.

Kapustova

Popis

Vchod do jeskyně pojmenované po vojenském zběhovi, který se v ní ukrýval, je situován ve skalní stěně, ve výšce 4 m nad zemí. Velká část jeskyně, až po tzv. Eurotunel byla známá již od nepaměti, což dosvědčuje i nález většího množství střepů, datovaných do doby halštatské. Tyto byly nalezeny až za koncovou úžinou - Eurotunelem. Ten byl r. 1994 rozšířen a celá jeskyně zdokumentována. Hned ve vchodové části se jeskyně dělí na dvě části. Horní část představuje chodba cca 3 m dlouhá, pravděpodobně přítokového charakteru. Spodní část hned za vchodem klesá stupněm 1,5 m vysokým do chodby o průměrné výšce 1,5 m a šířce 1 m. Tato chodba přechází po 10 metrech do síně. Po levé straně je ústí nízké vzestupné chodby, která v minulosti pravděpodobně ústila na povrch. Hlavní pokračování se nachází v nejnižším místě a je tvořeno úžinou - Eurotunelem, který po 3 metrech přechází v malou síňku. Další pokračování je tvořeno systémem extrémně úzkých chodbiček o celkové délce 10 m. V pokračování prací na lokalitě brání obtížný přístup do koncových partií a ještě obtížnější transport materiálu odtud.

Historie objevů

Krvák

Popis

Olejníčkův komín

Popis

Sedimenty vyplněný krasový komín, objevený na základě virgulových měření. Dle těchto měření má komín v hloubce asi 20 m ústit do systému chodeb směřujících k podzemnímu jezeru o poměrně velké rozloze. Vchod leží v lese v blízkosti turisticky značené cesty v lese cca 1,5 km jv. od Babic nad Svitavou. Jeskyně je lokalitou se zvýšenou koncentrací oxidu uhličitého (CO2).

Historie objevů

1948

Objev na základě virgulových měření bratří Olejníčků v roce 1948 pod 1,5 m mocnou vrstvou zeminy. Skupině místních nadšenců se tehdy těžením vkleslých sedimentů podařilo postoupit do hloubky 8,5 m, kde je však zastavilo zúžení. Šachtice nebyla zapažena a časem došlo k jejímu samovolnému zavalení.

1979

Babická skupina na této lokalitě započala práce v roce 1979 s cílem potvrdit nebo vyvrátit naměřené výsledky. Šachtice byla opětovně vykopána do hloubky 8,5 m, kde jsme byli zastaveni stejnou úžinou, jako naši předchůdci.

1992

Na technicky náročné řešení jsme čekali až do roku 1992. V šachtě bylo postoupeno o 7 m, čímž hloubka lokality vzrostla na 15,5 m, ale volných prostor nebylo dosaženo. Další postup byl opět podmíněn použitím techniky.

2000

Další etapa prací na této lokalitě započala v roce 2000, kdy nás havarijní stav výdřevy vstupní šachty donutil přemýšlet nad dalším osudem Olejníčkova komínu. Jeskyně byla kompletně vyčištěna a vstupní část byla zabezpečena betonovými skružemi. Během týdenní akce pořádané na přelomu července a srpna zde také proběhl neúspěšný pokus o další prolongaci. Pomocí techniky byla lokalita prohloubena na současných 18 m, kde se námi sledovaný komín zúžil a posléze rozdělil na několik miniaturních kanálků. V závěru akce se nám však podařilo nalézt náznak další možné cesty v hloubce asi 10 metrů.

Sedma

Popis

Historie objevů

Ve Člopech

Popis

Paleoponorová jeskyně s výskytem CO2. Jeskyně leží u cesty z Babic do Křtin a je vzdálena cca 400 m v. kóty Stádla (502 m n. m). Vchod je situován ve výrazné sníženině okolního terénu, v níž jsou patrna přítoková koryta přívalových srážkových vod, které jeskyně odvádí do podzemí. Jeskyně je typicky ponorová, strmě upadající směrem ke Křtinskému údolí. Zajímavostí je výskyt oxidu uhličitého v nižších partiích jeskyně, jehož výskyt kolísá od 0,7 % CO2 do až 8,5 % CO2,. Tato skutečnost je hlavní překážkou v další prolongaci jeskyně.

Historie objevů

Jeskyně byla objevena v roce 1964 členy Speleologického kroužku IBZKG Brno.

Větrná propast

Popis

Vchod do jeskyně se nachází po pravé straně zeleně značené cesty z Babic do Křtin v závrtové skupině Zadní pole. Je tvořen uměle vyhloubenou vyskružovanou šachticí opatřenou uzamykatelnou uzávěrou.

Propasťovitá jeskyně - nejdelší a také nejhlubší na Babické plošině. Její prostory byly vytvořeny atmosferickými vodami, které Větrná propast odvádí do podzemí. Významnou úlohu zde sehrála tektonická situace. Krápníková výzdoba se vyskytuje až ve spodní části jeskyně a to především ve formě mrkvovitých stalaktitů, závěsů a sintrových náteků.

Vstupní partie jsou tvořeny vertikálními průlezy mezi bloky. V hloubce 10 m se nachází první síň vytvořená ve skále - Čtyřicítka. Pokračování je tvořeno strmě klesající komínovitou chodbou, na kterou navazuje Větrná propast. Jedná se o propast o průměrné šířce 1 m a hloubce 9 m, jejíž dno má charakter neprůlezné úžiny. Stěny propasti jsou značně erodované vodou a v zimních měsících zde dochází k výrazné cirkulaci vzduchu. Ve stropní části se nachází horizontální pokračování jeskyně tzv. Klaustrofobie. Prostory Klaustrofobie sestávají z chodeb velmi malého profilu, rozkládajících se ve dvou výškových úrovních, jejichž celková délka činí 25 m. Horní patro tvoří dvě plazivky, mezi nimiž se nalézá síňka. Následuje asi 2 m propástka z jejíhož dna vedou dvě chodby. Jedna do prostory Kalcitka a dále spojkou do jeskyně Závrt č. 12 Zadní pole. Druhá k jícnu Malé Novohradské propasti hluboké 9,5 m.

Dno Malé Novohradské propasti je tvořeno labyrintem chodeb z nichž dvě ústí do stropu další propasti. Ta má zpočátku charakter úzké pukliny po 8 m se rozšiřující do dómovité prostory se skalní římsou - Balkonem. Dále pokračuje zvonovitou částí hlubokou 14 m, prudce ukloněným svahem s mohutným sintrovým nátekem, jezírkem a závěsy hlubokým 12 m a dvěma krátkými stupni až do hloubky 88 m. Tyto části byly pro svou přímou návaznost souhrně nazvány Velká Novohradská propast.

Dno Velké Novohradské propasti je tvořeno balvanitým závalem. Při levé stěně je ústí malé chodbičky přecházející v Sifon I. Při pravé stěně se nacházel dnes již neexistující vstup do tzv. Odtoku. Ten asi po čtyřech výškových metrech končil dalším sifonem - Sifonem II. Úzkou chodbičkou ležící asi 2,5 m nad Odtokem se podařilo Sifon II obejít. Po průlezu plazivkou a sestupu cca 10 m hlubokou propastí následuje krátký horizontální meandrující úsek, končící další propástkou a vodní hladinu Sifonu III.

Jeskyně za Sifonem I pokračuje horizontální chodbou (Nedělní chodba), která asi po 40 m vyúsťuje nad 12 m hluboký prudce ukloněný úsek - propast Bílá tma. Ze dna této propasti lze pokračovat pouze jedinou cestou a to ponorem v nejnižším místě. Nejnižší místo jeskyně se nachází v hloubce 125 m.

Za Sifonem III …

Historie objevů

2003

2007

V roce 2007 jsme nejvíce času věnovali j. Větrná propast. Byly dokončeny elektrické rozvody a upevnění polyamidového potrubí. Sifon I byl rozšířen a v jeho nejnižším místě byla vytvořena jímka s napevno osazeným čerpadlem. Rozšířen byl také vstup do nejnižších partií jeskyně pod Bílou tmou. Ve větvi směrem k Sifonu III došlo v propástce za vstupní úžinou k odstranění kamenné poklice a následně byl zahájen systematický útok na Sifon III. Ten se nám podařilo po několika čerpacích a rozšiřovacích akcích překonat dne 8.9. a objevit za ním pokračování o prozatimní délce asi 25 m.

2008

Ve Větrné propasti jsme se soustředili převážně na část jeskyně za Sifonem III a ke konci roku také na propojení jeskyně s nedalekým Závrtem č. 12 Zadní pole.

V Sifonu III bylo prováděno rozplavování sedimentů a rozšiřování jeho kolene na průlezný rozměr a bylo zde také instalováno stabilní čerpadlo. Díky propracované pevné elektroinstalaci a čerpacímu systému je možné čerpat Sifon I do Sifonu III a také objem Sifonu III do nových prostor za ním. K usnadnění sestupu do Sifonu III byl instalován skládaný žebřík vyrobený Honzou Morávkem a v koleni sifonu byl na plocho položen další žebřík pro pohodlnější průlez do nových části jeskyně.

Sifon III

Během letních měsíců byl dvojicí Martin Suchomel a Ladislav Blažek v průběhu dvou lezeckých akcí dosažen vršek tzv. Křížového komína a objeven fragment horizontálního patra chodby končící zátkou ze zasedimentovaných bloků. Zatímco na další akci byl lezeckou dvojicí vyloučen další postup v komínu směrem vzhůru, na konci chodby byla Jaroslavem Šandou vyhloubena metr hluboká sonda v sedimentech. Na jejím dně se již rýsovala volná prostora ve škvírách kolem obkopaného skalního bloku utrženého ze stropu chodby.

Křížový komín

Při další akci byl touto trojicí blok skály odstraněn a byla objevena Švestková propast. Pojmenování prostory vzešlo z přítomnosti četných jader peckovic. Ta s největší pravděpodobností pocházejí ze závrtu Kovářák, který byl v minulosti zavážen odpadem z místní pálenice. Dále byl vylezen Švestkový komín nad Švestkovou propastí, uzavírající se bohužel opět do neprůlezná. Byla také prokopána nenápadná chodbička ze dna Švestkové propasti, která po několika metrech přešla ve vertikální stupeň s odtokovým kanálkem a o něco výše položeným náznakem dalšího pokračování. Ani zde jsme však nepostoupili o více než pár metrů.

Švestkový komín

Další perspektiva ve Větrné propasti se rýsuje v odtokové části pod Křížovým komínem, do níž sestoupil L. Blažek. Ve velmi těsné úžině pokračující ze dna Křížového komína narazil v hloubce cca. 8 m na vodní hladinku, zřejmě další sifon.

O objevech byl zpracován článek pro chystaný sborník Speleofórum 2009.

2009

Ve Větrné propasti jsme se soustředili převážně na části jeskyně za Sifonem I, Sifonem III a na propojení jeskyně s nedalekým Závrtem č. 12 Zadní pole.

Za Sifonem I v místě zvaném „Sračkomet“ proběhlo několik přetěžovacích a kopacích akcí a dvě akce čerpací. Přeložením veškerých zakládek vznikly prostory pro další těžbu tekutých sedimentů a kamení z kolene Sračkometu. Celkově byla zlepšena přístupová cesta na pracoviště. Byly také podniknuty dva marné pokusy o proplavání tekutými sedimenty nad volnou hladinou a dále následovaly dva pokusy o zčerpání. Ani po snížení hladiny o 10 cm se nepodařilo znovu prolézt do míst, kam se dostali Blažek a Vodák před více jak čtyřmi lety. K zaplňování kolene Sračkometu sedimenty dochází po každém jarním tání a vydatných srážkách. K definitivnímu překonání bude pravděpodobně zapotřebí napnout úsilí na rozebrání klenby v nejužším místě kolene a po jeho překonání úprava přepadové hrany tak aby se v těchto místech netvořila nádrž. Toto místo zůstává pro jeho odvodňovací funkci celé větve jeskyně za Sifonem I nadále nejzajímavějším pracovištěm a to i vzhledem k jeho hloubce -117m pod povrchem.

Nově objevené prostory za sifonem III z přelomu roku 2008/2009 byly zmapovány Ladislavem Blažkem a Martinem Suchomelem a byla vytvořena mapová dokumentace i třírozměrný model doposud známých prostor Větrné propasti. Tyto informace byly prezentovány na Speleofóru 2009 formou přednášky a fotografického posteru.

Část jeskyně za sifonem III nabízí v současné době jediné nadějné pokračování, kterým je odtok tvořený jednou z na sebe kolmých puklin, na kterých vznikl Křížový komín. Tato puklina pokračuje severovýchodně ve směru horizontu za sifonem III a bez problémů zvládá odvádět objem sifonu (v řádech jendotek kubických metrů) při jeho čerpání před každou pracovní akcí. V puklině probíhaly rozšiřovací akce rukou Zdeňka Dvořáka (ZO 6-14 Suchý žleb) a i přes oxid uhličitý v prostorách zcela bez průvanu se povedlo rozšířit prostory dříve přístupné pouze úžinářům.

Obr. č. 5 : pohled do odtokové části pod Křížovým komínem. (na obr. Zdeněk Dvořák)

Obr č. 6 : Práce v odtoku je „zpříjemňována“ blátem a oxidem uhličitým. (na obr. Zdeněk Dvořák).

Akce v nejzazších částech Větrné propasti se v uplynulém roce konaly mnohdy v dvojčlen-ném složení. Na vině je časová a fyzická náročnost bádání v kontrastu s mizernou vidinou úspěchu. Práce ve Sračkometu za sifonem I končily úplným promočením a práce za sifonem III se odehrávají v prostředí se špatnou kvalitou ovzduší a s únavným čekáním na vyčerpání sifonu (ca. 1,5h), což se odráží v nízké popularitě akcí.

Závrt č. 12 Zadní pole

Popis

Historie objevů

1972

Koncem července při průtrži mračen voda znovu otevřela zavalený Závrt č. 12 Zadní pole. Vstupní šachta byla do konce roku zadřevena do hloubky 3 m a opatřena uzamykatelnou uzávěrou.

1973

Pracovali jsme na nejnižším místě dosud známých prostor (1947). Pro náročnost transporu těženého materiálu bylo prací zanecháno. V únoru bylo zjištěno průvanové místo v sestupovém komínu v hloubce 18 m pod povrchem. Po jeho rozšíření jsme pronikli do nových horizontálních prostor a dále objevili Propast II (-17,5 m). Celková délka nových chodeb činila asi 60 m. Denivelace jeskyně vzrostla na 42 m.

1974

Těžební práce na dně Propasti II. Postup byl však zastaven zúžením vyžadujícím použití techniky. Zájem byl proto soustředěn na střední patro, kde jsme se snažili o nalezení cesty směrem na sousední Kovářův závrt, který při srážkách odvádí do podzemí nejvíce vod.

1975

Pokračování pokusů o proniknutí směrem na Kovářův závrt.

1976

Podniknuto pouze několik pracovních akcí zaměřených na pokračování průkopových prací směrem na Kovářův závrt.

1977

Neúspěšné pokusy o proniknutí do nových prostor.

1978

2001

S pomocí SDH Adamov jsme během týdenní akce uskutečnili experiment s cílem ověřit možnou souvislost průvanového okna na dně Propasti II s některou částí Větrné propasti. Pomocí hasičských hadic jsme do propasti dopravili 3,5 m3 vody z přistavené cisterny a i když voda nakonec odtekla zcela jinudy, lze tento pokus považovat za úspěšný. Jednak určil nový směr postupu na této lokalitě, ale hlavně se obarvená voda neobjevila ve známých částech Větrné propasti. Této skutečnosti by šlo v budoucnu využít k přečerpání sifonů z Větrné propasti do těchto míst skrze známé propojení obou jeskyní v oblasti Klaustrofobie - střední patro. Díky takto ušetřeným cca 20 výškovým metrům by nám pak teoreticky stačilo jedno čerpadlo.

2006

Zahájeno přemapování jeskyně.

2008

Uskutečněno několik exkurzí převážně za účelem lokalizace místa možného propojení s Větrnou propastí. Kdysi zde byla úspěšně provedena kouřová zkouška mezi Kalcitkou ve Větrné propasti a Krystalkou ve Dvanáctce a Jan Morávek v minulosti několikrát zmínil akustickou spojitost.

Po několika „provolávacích“ pokusech bylo lokalizováno místo ve Dvanáctce poblíž Krystalové chodby. Budoucí spojnice mezi jeskyněmi byla pojmenována Honzíkova cesta a práce na ní byly zahájeny ve směru z Větrné propasti. Existence této spojky by kromě propojení jeskyní v jeden celek výrazně usnadnila přístup do Dvanáctky přes Větrnou propast. Obnova činností ve Dvanáctce a zejména těžby v Propasti II se stává atraktivní i vzhledem k poloze dna propasti vůči částem Větrné propasti za Sifonem III (nachází se půdorysně pod Propastí II).

2009

V jeskyni probíhala dokumentační činnost. Martin Suchomel a Ladislav Blažek provedli 8. Srpna 2009 revizi měřičského polygonu a zaměření jeskyně až po Kuřárnu pomocí měřícího zařízení Leica DistoX. Přístup do Propasti II je již možný spojkou Honzíkova cesta z jeskyně Větrná propast. Cestu zbývá rozšířit k pohodlnému průstupu a upravit tak aby nezadržovala vodu v nejnižším ohybu chodby.

2010

Závrt č. 9 Zadní pole

Popis

Historie objevů

1997

IV. Jeskyně / Česká republika, Moravský kras, Křtinské a Josefovské údolí

Nad Švýcárnou

Popis

Otevřená skála

Popis

Přibližně 3 m dlouhý úsek podzemního toku Křtinského potoka ve dně závrtu a stejnojmenné jeskyně Otevřená skála. Závrt vznikl antropogenně při stavbě silnice mezi Křtinami a a Adamovem v roce 1901.

Ve Vaječníku (1162)

Popis

Ve Vaječníku (1163)

Popis

Vývěr Křtinského potoka

Popis

Aktivní vývěr Křtinského potoka. Byl výrazně upraven při výstavbě silnice mezi Křtinami a Adamovem v r. 1901.

Ve Vaječníku (1163) - plán - 1993

Babická jeskyně - plán

Větrná propast - plán

Závrtová skupina Zadní pole - plán

Použítá literatura

• Havel H. (1988): Základní organizace České speleologické společnosti 6-08 Dagmar v Brně, Knihovna České speleologické společnosti, Svazek 11

Doporučená literatura

• Kříž M., Koudelka F. (1902): Průvodce do moravských jeskyň, II. díl.
• Burkhardt, R., Zedníček, O. (1951-1955): Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně. - Příloha časopisu Československý kras.
• Burkhardt, R., Homola, B., Ševčík, A. (1960): Příspěvek k poznání krasových jevů Babické plošiny a údolí Březinského potoka v Moravském krasu.- Kras v Československu.