Babická pracovní skupina pracuje na území Babické náhorní plošiny ve střední části Moravského krasu. Tato oblast o celkové rozloze cca 8 km2 byla v minulosti ze speleologického hlediska neprávem opomíjena až na některé otevírky závrtů babickými občany v letech 1947-48 a práce Speleologického kroužku I. BZKG po roce 1964 v jeskyni Ve Člopech. Systematický speleologický průzkum oblasti byl zahájen až v roce 1972 po založení Babické speleologické skupiny, nyní pracovního týmu Babice ZO ČSS 6 - 08 Dagmar.

V jarních měsících roku 1991 zahájili členové skupiny otevírkové práce na závrtu Sedma, zcela novém pracovišti na Babické náhorní plošině. Lokalita byla vytipována na základě povrchové exkurze 22.9.1990, kdy bylo zjištěno, že původní dno závrtu se propadlo cca o 1,5 m.

Závrt samotný se nachází na okraji lesa, poblíž cesty, po které prochází žlutá turistická značka z Babic nad Svitavou k rozcestníku Pod Antoníčkem poblíž Křtin. Od okraje lesa je lokalita vzdálena cca 130 m k V a od cesty se žlutou turistickou značkou cca 60 m jižně. Vzdálenost od hrany Křtinského údolí se pohybuje mezi 300 - 350 m, vzdálenost od nejbližšího nejvýše položeného místa (kóta 509 u křtinské silnice) činí 450 m. Závrt samotný se nachází v široké kotlinovité sníženině, od V poměrně mělké a směrem k Z se svažující až k vlastnímu vstupu do závrtu. Závrtová stěna je 2,5 m vysoká. Celá sníženina v minulosti zásobovala lokalitu meteorickou vodou a to především ze spádové oblasti od křtinské silnice, svažující se k S do Křtinského údolí. Hrana závrtu leží 475 m. n. m.

Po obdržení povolení k zahájení prací bylo započato těžbou kamenité a blokové suti, vyplněné humózní hlínou a spraší. Původní vstupní šachtice měla rozměr 2 x 1,5 m a dnes je zajištěna třemi skružemi, obsypanými částí vytěženého materiálu. V hloubce asi 8,5 m od hrany závrtu se otevřela mezi balvanitou sutí odbočka ssv. směrem se silným pulzujícím průvanem. Po odtěžení části materiálu jsme pronikli do první prostůrky - Šatny (asi 1,5 x 1,5 m) - zčásti vyplněné sedimenty a sutí, z níž dále k SSV pokračuje Průvanová odbočka. Po prolámání úžiny v ní bylo možno 5.5.1991 nahlédnout do síňky nad ústím zhruba 5 m hlubokého komína, vyplněného blokovou sutí.

Při rozšiřování přístupu do síňky došlo k vyklenutí bloku z jedné stěny a hrozilo zavalení celého prostoru. Po zvážení situace jsme se rozhodli k realizaci tzv. II. cesty prolámáním zvětralé z. stěny síňky Šatna. Dne 22.9.1991 byla ukončena realizace II. cesty a po vytěžení spadaného materiálu jsme 5.10. pronikli komínem do síňky “U zobáku”, v jejímž dně byl patrný otvor asi 30 x 30 cm. V čelní stěně síňky zhruba j. směrem bylo vidět okno cca 50 x 30 cm. Po odtěžení části suti a hlinitého sedimentu jsme tímto směrem postoupili do chodby “S plotnou”, prostory cca 7 m dlouhé. Zde jsou patrny první sintrové náteky a několik malých stalaktitů. Dominantou chodby je 7-10 cm silná skalní plotna 2 x 1 m, odlomená od jedné stěny. Nad ní je komín 6 m vysoký. Pod touto plotnou je propástka 2 m hluboká, uzavřená blokovou sutí v komínku cca 30 x 40 cm.

Na akci 19.10. jsme se marně pokoušeli postoupit dolů v tomto místě, ale přes nejvyšší úsilí nebylo možno otvor rozšířit. Vrátili jsme se proto k otvoru v síňce U zobáku, abychom se pokusili postoupit v těchto místech. Po odtěžení kamenů, bránících postupu vertikálním směrem, jsme se prodrali přes úzké místo o tři metry níže do chodby Delta, která puklinou ústila do další prostory (20.10.1991).

Dne 24.10.1991 jsme se dostali po prolámání úžiny puklinovým průlezem do dómovité prostory 8 x 3 m a 6 m vysoké. Byla nazvána Kubešovým dómem. Dno dómu bylo opět tvořeno kamenitou a balvanitou sutí, ve které jsme opět zaznamenali pulzující průvan. Další práce proto byly soustředěny ke stávajícímu dnu prostory a rozebíráním a těžením uzávěry bylo pokračováno vertikálním směrem. Po vytěžení do hloubky cca 10 m pod průlezem do prostory jsme objevili jedno pokračování vertikálně (cca 0,6 x 0,6 m), druhé tvořila puklinovitá chodba cca 4 m dlouhá severním směrem, pokračující neprůlezně strmě vzhůru do délky asi 7 m.

Opět vlevo sz. směrem bylo objeveno pokračování strmě klesající rourovitou chodbou do masívu s vklíněnými kameny (22.12.1991). Po odstranění kamenité uzávěry bylo možno proniknout téměř kolmým stupněm cca 4 m hlubokým do síňky Náměstí, kde jsme se dostali na styk čtyř puklinových odboček. Dvě z nich jsou neprůlezné, jednou jsme vstoupili, pro postup logicky zůstala poslední, cca 3,5 m dlouhá chodba (27. - 28.12.1991).

Na akcích 3. a 5.1.1992 jsme se soustředili na odstranění materiálu, bránícího v postupu v této chodbě. Po vyklizení kamenů a hlinitého sedimentu jsme sestoupili (5.1.) 4 až 5 m hlubokou propástkou do dómovité prostory, nazývané Dóm rozhodnutí. Tato prostora je již poměrně pěkně vyzdobena sintrovými náteky, malými stalagmity a skupinami stalaktitů. V Dómu rozhodnutí bylo jediné pokračování - příkře klesající chodba cca 2 m vysoká, průřezu osmičky, která nás vedla podle suťové odbočky zleva do vzdálenosti asi 15 m. Tuto chodbu jsme nazvali Kaňon. Na jejím konci se již zvedají stropy do výše cca 8 m a stojíme ve vysoké puklinové chodbě bohatě vyzdobené sintrovými náteky a stalaktity. Dno tvoří stalaktity a bloky šedých vápenců s dobře patrnými průřezy fosilií. Nad hlavou máme ve výšce asi 9 m ústící komín.

Sestupujeme stále dolů chodbou 2,5 až 3 m širokou, až do 10 m vysokou, nad hlavami ústí komínů odhadem 20 a více metrů vysokých. Ze stropů visí ve velké výšce bělostná brčka a stalaktity, stěny jsou pokryty sintrovými náteky rozmanitých tvarů. V jednom z komínů vidíme pagodovitý krápníkový útvar. Pod nohama máme změť kamenů a balvanů, vodou vypreparovaných sintrových desek a krápníkových útvarů, kdysi sem spadlých ze stropů, či stěn. Stále pokračujeme dolů, až se zastavujeme u kamenitého sifonu, zastřeného hlínami. Dosáhli jsme hloubky cca 80 m. Při cestě zpátky objevujeme odbočku, která kolem krápníkového útvaru - Deštníku, ústí do chodby charakteru podobného s hlavní chodbou. I zde jsme uneseni množstvím a krásou krápníkových, převážně stalaktitových tvarů od brček až po mrkve a excentrické krápníky.

Celkový rozsah nově objevených prostor a chodeb je kolem 250 m s mnoha možnostmi dalšího pokračování. Hlavní chodba byla objeviteli pojmenována Burkhardtovou chodbou, významná odbočka s Deštníkem Olejníčkovou chodbou. Na pracovních akcích 12.1. a 19.1.1992 byla vylezením jednoho komína objevena Síň J.S.B. s mohutným cca 20 m vysokým sintrovým útvarem spadajícím sem z dosud nevylezeného komína. Naproti Síni J.S.B. je vidět mohutné pokračování, chodbou cca 20 m vysokou, nad úrovní dna Burkhardtovy chodby. Nově objevené prostory ze dne 5.1.1992 jsme nazvali Nová Sedma. V současnosti pokračuje další speleologický průzkum lokality, její mapování a celková dokumentace. Celá lokalita je vytvořena na tektonických puklinách směru SSZ - JJV a SSV - JJZ, stará část je převážně vertikální s krátkými horizontálními spojkami, nová část je tvořena vysokými puklinovými chodbami s vysokými komíny.

Lze konstatovat, že po několika letech stagnace byla opět na Babické náhorní plošině (i v Moravském krasu) objevena zcela nová lokalita, bohatě vyzdobená.

Svým charakterem je zcela odlišná od stávajících jeskyní na Babické náhorní plošině, především tím, že není zaplněna hlinitými sedimenty, z čehož lze usuzovat, že ukončení krasového cyklu zde proběhlo poměrně nedávno, nebo že jeskyně se v případech velkých přívalů meteorických vod periodicky aktivuje. Z toho vyplývá pravděpodobnost dalšího vertikálního pokračování s návazností na aktivní podzemní tok Křtinského potoka za Výpustkem. Není jistě vyloučeno, že tyto prostory jsou součástí velkého systému, rozkládajícího se v oblasti sz. tektonických zlomů v oblasti z. od Výpustku.

Zvláštností této jeskyně je výskyt CO2 v koncentraci cca 3 %, pravděpodobně související se skládkou chlévské mrvy poblíž památníku Letkyně u křtinské silnice.

Na objevných pracech a postupech se podíleli členové Babické pracovní skupiny Jiří Adámek, Josef Jahoda, Milan Machala, Jan Morávek, Jan Sedláček, Miloslav Sedláček, Jaromír Šeda. Jako hosté se akcí zúčastňovali Jan Adámek, Aleš Chábek, Viktor Pečenka, Zdenek Stloukal a Petr Vaculík.

Rozhodně tyto objevy přispěly k částečnému poznání podpovrchového odvodňovacího mechanizmu na Babické náhorní plošině i k uspokojení našeho jeskyňářského snu - touhy objevit krásné a nepoznané.