Členové babické skupiny začali v oblasti Ďumbierského vysokohorského krasu působit ve spolupráci se Speleoklubem Slovakia-Bystrá koncem dubna 2005. Celkem jsme v této oblasti do poloviny roku 2006 uskutečnili 4 akce zaměřené především na poznání Jaskyne mŕtvych netopierov (JMN) a Jaskyne studeného vetra (JSV). Mimo několika „výletů“ po jeskyních a neúspěšných pokusů o prolongaci, se nám během našich akcí podařilo v JMN prorazit zkratku z Katakomb na současné dno jeskyně.
Tip na průzkum v oblasti pod Čachtickým dómem (JMN) jsme dostali od Martina Sluky. V 90. letech tam Angličani z Red Rose Cave & Pothole Club (http://www.rrcpc.org.uk/) skončili po průlezu úžinou na hraně propasti, ale pro nedostatek lana dál nepokračovali. Od té doby tam údajně nikdo nebyl.
Úryvek z pracovního deníku - 20.9.1997:
“Pokračovali sme v meraní pod Čachtickým dómom a Cŕkajúcou priepasťou v tzv. Romanovej chodbe. Puklinovou chodbou sme vyšli do Dievčenského dómu, ktorý sme zamerali po obvode. Je v ňom niekoľko komínov pre lezcov a z komína v strede dómu trčalo lano. Ide asi o lano zo Štécovej priepasti na sever od Čachtického dómu. Angličania prehrabali dieru při nástupe do Romanovej chodby a za blatistou plazivkou dlhou 3 m našli priepasť Red rose, ktorou dlho padajú kamene ale ju nezliezli.“
Srpen 2006
V průběhu letní babické akce (30.7.-8.8.2006), paralelně probíhající s Jaskyniarským týždňom SSS, uskutečňujeme v doprovodu Martina Sluky náš první pokus o zdolaní Red rose. Vybaveni „zcela dostačujícími“ cca 80 m lana vyrážíme do Čachtického dómu. Nadšeně hledáme a vystrojujeme cestu směrem dolů k neznámým prostorám, ale v zápětí jsme zchlazeni uzlem na konci lana. No nic, lano došlo a nejsme ani tam, kde skončili Angličani. Situaci zachraňuje Martin Sluka placatkou řepkové pálenky. Shodujeme se, že příště bude potřeba špagátu o kousek víc a vracíme se zpět.
Mimo to se nám ještě daří uskutečnit akci do JSV s drobnými objevy „Za zlomom“ a zbytek času trávíme společně s jeskyňáři z Čachtic při rozšiřování úžiny na dně Bielej chodby v JMN.
Účastnící: Ladislav Blažek, Martin Suchomel, Jaroslav Šanda, Petr Vodák (ZO ČSS 6-28 Babická)
Únor 2007
Další krátkou akci realizujeme v termínu 15.-18.2.2007. Z Brna odjíždíme v sestavě Ladislav Blažek, Martin Suchomel (ZO ČSS 6-28 Babická), Zdeněk Dvořák (ZO ČSS 6-14 Suchý žleb), na druhou polovinu akce nás ještě doplňují Pavel Dvořák a Martin Olbrecht (ZO ČSS 6-14 Suchý žleb).
Nejprve se neúspěšně pokoušíme o prolongaci na současném nejnižším místě jeskyně. Druhý den pak máme rezervovaný pro Red rose.
Tentokráte jsme vybavení nepodcenili a vyzbrojeni 200 m lana míříme do Čachtického dómu. Odtud sestupujeme stejnou cestou jako minule až do Cŕkajúcej priepasti, kterou poznáváme podle opravdu intenzivního skapu. Tady ovšem několik hodin prolézáme odbočky a hledáme cestu k Red rose. Náhodně ji pak nalézá Zdeněk Dvořák, který kdesi daleko od nás prolezl odpornou blátivou úžinku a následně provedl „na volno“ sestup asi 20 m hlubokou propasti. Až pak si uvědomuje, že to byl asi prvosestup a křičí na nás. Suchožlebáci jdou objevovat a babická sekce mapuje - vzhledem k nedostatku času už jen orientačně - hlavní směry. Výsledkem je 110 m polygonu hlavní chodby tunelového profilu s poměrně slušným potenciálem v několika odbočkách. Jako nejnadějnější místo pak byl pro další akci vytipován komín objevený Zdeňkem Dvořákem vysoko nad hlavní chodbou. Na závěr ještě nalézáme výrazně pohodlnější a rychlejší cestu do Čachtického dómu přes Dievčenský dóm a Štécovu priepasť.
Květen 2007
Koncem května (24.-27.5.2007) uskutečňujeme další mini akci. Vyrážíme v sestavě Ladislav Blažek, Martin Suchomel (ZO ČSS 6-28 Babická), Zdeněk Dvořák (ZO ČSS 6-14 Suchý žleb) a Jan Švehla (ZO ČSS 6-20 Moravský kras). Později nás doplňuje Martin Budaj (SSS Speleoklub Banská Bystrica). V plánu máme objevy pořádně zmapovat a pokusit se o zdolání nadějně vypadajícího komínu.
Tentokrát už cesta na dno Red rose probíhá bez problémů a velmi rychle. Nejprve jdeme obhlídnout komín. V praxi to ovšem nejprve znamenalo vystoupat prudce ukloněnou „dobývkou“ o 30 metrů nad hlavní chodbu a přelézt sintrový baldachýn. Teprve pak jsme se ocitli na dně šachty o průměru asi 5 m, kterou v plném profilu pršelo. Komínolezci (Martin Suchomel a Zdeněk Dvořák) zahájili výstup a měřiči (Laďa Blažek, Honza Švehla) kompletní přeměření celých prostor a prolézání odboček. Těžko říct, v kolik hodin se všichni scházíme zase pod Red rose. Kluci jsou skrz naskrz mokří a zmrzlí. Hlásí, že jsou někde za půlkou a vidí odtud převis s potenciálním oknem. Otáčíme to nalehko k povrchu s tím, že druhý den se vrátíme.
Další den nás doplňuje Martin Budaj. Komínolezci pokračují, zbytek doměřuje a dokresluje mapu. Později se nám v ponoru na konci hlavní chodby daří překonat úzkou plazivku a proniknout do zatím nezmapovaného labyrintu menších chodbiček, kde občas docházelo k trhání overalu a deformaci helmy za účelem proniknutí dál. Mezi tím kluci v komínu přelézají převis a končí v meandru, kde to bez dalšího rozšiřování dál nepůjde. Balíme a transportujeme vše ven.
Suma sumárum
Celkem se nám podařilo zmapovat 206 m chodeb fragmentu horizontálního patra mířících do bílých míst na mapě JMN. Odhadem něco okolo 100 m nezmapovaných prostor zůstává v odbočkách. Za nejperspektivnější místo lze v tuto chvíli považovat ponor na konci hlavního tunelu, kde by se v labyrintu chodbiček snad ještě dalo proniknout někam dál.
English resume
The Dumbier carst area in Slovak Republic has been visited several times by members of our club in cooperation with Speleoclub Slovakia-Bystra since April 2005. Our activities were targeted mainly to the caves “Jaskyna mrtvych netopierov” (JMN) and “Jaskyna studeneho vetra” (JSV). Besides excursions and several attempts of unsuccessful prolongations we made a shorter connection from “Katakomby” to current bottom part of the JMN cave.
In August 2006 we visited the cave accompanied by Martin Sluka who showed us a perspective part of the cave where first attempts of exploration were made by English cavers in 1997. We tried a descent to parts reached previously by English cavers bud failed dreadfully finding the last rope end in middle-space. And what was worst , not even as deep as the English cavers.
In February 2007 we made second expedition to the JMN cave. Trying not to underestimate we had 200 m of rope and this time we reached the parts where English cavers ran-out of their ropes. By pure accident Zdenek Dvorak found a small and muddy passage leading to new parts of the cave and burped. The outcome of this expedition is 110 m long polygone of main passages with severeal branches and promising 20 m high chimney.
The last expedition in May 2007 was dedicated to detailed surveying, exploring continuations and climbing the chimney. The top of the chimney ends with a narrow meander which cannot be passed. The final status is 206 m of surveyed passages with about 100 m undocumented in some of the branches. The most promising continuation is located in the sink at the end of main tunnel where is a undocumented labyrinth of small passages.